Člověk umírá tolikrát,kolikrát stratil přítele.

Ležela na svojí postely obklopená čtyřmi zdmi.Všude bylo ticho,slyšela jen tlukot svého srdce.Hlavou se jí honily ty nejrůznější myšlenky.Vzpomínala...vzpomínala na dětství na tátu:vždycky si na ní udělal čas.Chodili spolu na hřiště,do parku,do lesa...sbírali kaštany,v létě trhali kytky...Od té doby co se rodiče rozvedli k němu zrtatila vztah..už si nemají moc o čem povídat...mrzí jí to...,ale...!Vzpomíná taky na bráchy...jak si s ní hráli,pomáhali jí s úkolama,chránili jí.Taky jak byli naštvaný když jí museli hlídat a nemohli ven za holkama.Vzpomínala na dny plné her ve školce,na svůj první den ve škole....

Při vzpomínce na svojí první lásku jí píchlo u srdce!Znamenal pro ní hrozně moc,i když jí neskutečně ublížil!Přišla s ním o pannenství,vzal jí to co chtěla dát tomu pravému...věřila,že on je ten pravý...,ale nebyl....Nechápala proč to udělal,proč jí využil....co se změnilo...Zažili spolu krásný dva roky,zvládli spolu spoustu překážek...Byl o hodně starší než ona!....Věří tomu,že jí miloval....Věří....ale zlomil jí srdce...to mu nezapomene!

Vzpomíná taky na kamarády...Těch opravdových moc nemá...Opravdu jí znají jen čtyři lidi...Má jednu nejlepší kamárádku,která o ní vlastně neví všechno...nezná jí jaká je doopravdy.Pak má taky jednu moc dobrou kámošku...za tu by vraždila.Jsou si dost podobný,rozumí si...Pak je tu Tomáš.Ta její první láska!Ten jí taky zná moc dobře.Ukázala mu všechny svoje stránky!A taky švagrová,moc jí pomáhá!

Myslí taky na mámu.Na mámu,která jí ublížila!Lhala jí...Jsou věci za které jí nenávidí.To jak jí tahala z bytu do bytu,od chlapa k chlapovi.Nezajímalo jí to jak se cítí,co by si přála...Nezajímalo jí nic.Nestarala se o ní,byla radči s tím chlapem než s ní.Byla hrozně sama.Všechny ty blbosti,lhaní,kouření...Všechno to dělala z recese...,aby si jí už konečně všimla a uvědomila si že je to ona která dělá něco špatně!Strašně moc si přála s ní mít vztah jako předtím.Trpěla srdce jí krvácelo při pomyšlení na to,že ztrácí svojí MÁMU!Tohleto jí nikdy neodpustí.

Při všech těch vzpomínkách se jí spustil proud černých slz..nešlo to zastavit.Necítila ale úlevu kterou by tak potřebovala,cítila,že se jí ještě víc přitěžuje.byla slabá,oči měla opuchlé,už přes slzy neviděla skoro nic...jen mlhavý obraz svého psacího stolu na kterém stály rámečky s fotkama rodiny a kamarádů.

Bolelo jí srdce.Nechtěla už dál žít v té sobecké,prolhané rodině plné lží a přetvařky!Nechtěla už poslouchat ty řeči o tom jak se změnila,že už není taková jako dřív...Nadruhou stranu ale nechtěla být sobecká a zbabělá...Je snadné jen tak odejít ze světa...,ale sama zažila smrt blízkého..kamaráda...nechtěla aby ty co jí měli rádi trpěli stejně jako ona trpěla když si vzal život on!Doufala,že je ještě pro co žít.....

Dlouho ještě jen tak ležela a přemýšlela o svém životě.O svých snech,plánech....Na nic z toho co by si přála neměla...Neměla už sílu....statečnost prohrála!Šáhla pod polštář a vytáhla si žiletku.Jediný tah ruky a bylo po všem....po snech...po přání...po iluzích,po zažitcích....po životě.Stačla jen zašeptat:"Odpuste mi to"